Uzdrav se

Znovu musím jít vzhůru až do nejbližší blízkosti Boží. Zde se nacházejí čtyři zvířata ve svém naprosto zvláštním druhu zachvívání. Nesou v sobě soustředěna všechna záření, kterých je stvořením třeba, aby se mohla zformovat a utvářet. Čtyři zvířata tvoří čtverec na stupních Božího trůnu a přijímají do sebe všechna tvůrčí vyzařování Boží. Ona jsou čtvercem stvoření, čtvercem pozdějšího kruhu stvoření. Jenom tento čtverec stvoření má shůry přímo co činit s později vzniklým kruhem stvoření, je s ním spojen. Všechno ostatní, co je v božské úrovni vyzařování a je věčné, sklání se ke všemu stvořenému, pomáhá, povznáší, podporuje
v záchvěvech Boží lásky. Pevně spojen je jen čtverec čtyř zvířat.
Čtyři okřídlené vědoucí bytosti u Božího trůnu jsou Býk, Lev, Orel a Skopec s lidskou tváří, neboť Skopec chová v sobě to duchovní ve stvoření. Souvisí to také s výrazem Beránek Boží a s ranou, kterou nese. Na něm se projevuje rána, kterou způsobují ve stvoření lidští duchové svým selháním a úpadkem.
Parzival přenesl vyzařování své bezbytostné božské podstaty ven a zářil mimo božskou sféru jako malá část Imanuele. Jako zdroj života vyzařoval do prázdnoty, v níž nebylo světla, rozjasňoval, zahříval, uváděl do pohybu a v pohybu udržoval. V příslušné vzdálenosti se zformovaly první čtyři sloupy stvoření jako spojující druh. Ty obsahují všechno potřebné pro stvoření, mají lidskou podobu a jsou pro lidské pojmy zcela nepochopitelné velikosti a krásy.
Stojí před Parzivalem jako rytíři Grálu, jako mocní ochránci a věrní strážci posvátné nádoby jeho bezbytostné části, pokladu, který Bůh svěřil Parzivalovi. Tito první čtyři prastvoření jsou Od-shi- mat-no-ke, Leilak, Lev a Merkur. V těchto prvních prastvořených jsou tedy soustředěny všechny z Parzivala proudící tvořivé síly. Jsou spojeny a zesíleny stejnými druhy záření čtyř zvířat a živým Světlem v Parzivalovi. Tyto tvořivé síly jsou vedeny chtěním prastvořených.
Čtyři prastvoření jsou hlavní sloupy stavby stvoření, mají v sobě spojeny všechny síly stvoření, zatím co všichni ostatní jsou pomocníky.
Maria a Irmingard, přicházejíce shůry, jsou sice zakotveny do stvoření, ale nejsou s ním pevně spojeny. Nejsou na stvoření vázány, jsou na jeho prouděních nezávislé. Svým působením pomáhají a povznášejí, posilují, očišťují, léčí, nebo také odmítají. Svým zářením se nespojují se stvořením.
Maria jako část Boží Lásky, jíž jest Ježíš. Nemá sama nic společného se ženstvím, nýbrž jako Láska Boží stojí před celým lidstvem.
Ženství ve stvoření má co činit s Irmingard. Irmingard sestoupila
z božské úrovně k hradu Grálu do praduchovna, a tam jen sestoupila do praduchovní nádoby. Aktem Boží vůle do ní byla vnořena jiskra bezbytostného, aby mohl Imanuel v celém stvoření působit jako trojice: Parzival - Maria – Irmingard, tedy Spravedlnost, Láska a Čistota.
Je to nový čin LÁSKY, který Bůh splnil, aby pomohl, aby silněji chránil to lidstvo, které přestojí soud. Potom nebude znovu stvoření trpět škody způsobené slabostmi lidských duchů.
Za čtyřmi prastvořenými sloupy je druhý kruh (úroveň), ten je naplněn činností tří ženských prastvořených Johany, Celly a Josefy. Ony působí každá podle svého zvláštního druhu ve velikých zahradách nebo úrovních. Ty vznikají kolem nich a z nich. S mnohými pomáhajícími bytostmi a obyvateli prastvoření. Obyvatelé prastvoření se zachvívají a působí kolem každého z těchto ženských a mužských vůdčích prastvořených podle druhu každého z nich. Tak doprovází každého
z těchto ženských a mužských prastvořených velký počet rytířů, ženské prastvořené velký počet pomocnic.
Johana: její činnost nelze obsáhnout určitými slovy, tím by byl pojem ihned zmenšen. Její činnost se týká domova! Utváří důvěrně známý přitažlivý, harmonický domov. Domov v širokém slova smyslu, ne jen malé obydlí pozemských lidí. To působení se projevuje také citem blaženého spojení s rodnou zemí, citem, který může v celých národech roznítit to nejopravdovější nadšení.
Cella je stejně něžného druhu. Cella pečlivě duchům vštěpuje tichou úctu před nastávajícím mateřstvím! Její působení vzbuzuje posvátný a úctyplný ostych v blízkosti nastávajících matek u všech těch, kteří jsou čistého ducha.
Josefa klade základy k tomu, aby bylo dbáno schrán, tedy těl, svěřených nám z milosti Boží a aby se podle toho s nimi zacházelo. Nejen pozemských těl, nýbrž všech schrán ve stvoření.
Zářící působení tří prastvořených Johany, Celly a Josefy, je společné velké, základní tvoření, zasahující navzájem do sebe.
Vasitha je ozbrojenou strážkyní u východu z nejvyšší a nejčistší části prastvoření, na jejím vrcholu se v zářivé vznešenosti vypíná nádherný hrad svatého Grálu. Vasitha udává směr kopím, zatímco její bystrý pohled proniká všechno, co v první části prastvoření není schopné zůstat a musí pak procházet kolem ní. Její upozorňující slovo poskytuje všem sílu a věrný doprovod!
Vryjte do sebe tento základní obraz, tím rozšíříte vaše vědění. Dokážete to, jestliže chcete!

Abd-ru-shin: Praduchovní úrovně V

Člověk si sám vytvořil mnohé překážky, které ho zdržují od rozvoje jeho ducha. Duch sám usiluje o cestu vedoucí vzhůru, není-li spoután, není-li něčím připoután k zemi.
Největším zlem zůstává jednostranně přepěstovaný rozum, který si počíná nafoukaně a hrubě na vladařském trůně, jež mu nepatří. Rozum se podobá zvířeti, které prokazuje velmi dobré služby, je-li ovládáno, avšak způsobuje škodu vždy, kdy je ponecháno samo sobě. Rozum je jako šelma, která je nejdříve přítulná a způsobuje radost tomu, kdo o ni pečuje a krmí ji. A protože se nespokojil s přikázaným mu obydlím, tedy s určitým lidským tělem, nýbrž vynutil si úplnou svobodu pohybu, která je na zemi bez hranic, muselo se celé lidstvo podrobit tomu, co rozum chce.
Síly, kterou zvíře nyní vyplýtvává k ničení, bylo by mohlo použít užitečně ke zkrášlení a k povzbuzení vás samých i vašeho okolí, k míru a k radosti všech, kdyby je byl váš duch rozvážně vedl. Místo pustin rozkládaly by se před vámi kvetoucí zahrady, zvoucí mírumilovné pozemšťany
k blaženému působení a vděčnému tvoření.
Zcela všichni museli byste podlehnout tomuto vámi vypěstovanému obludnému zvířeti, kdyby Bůh sám mu nyní neurčil meze. Leč dříve musíte prožívat, jaké bědy jste tím způsobili, musíte vidět těžké následky, abyste byli úplně vyléčeni z pochybeného jednání. Touto chybou si také znemožňujete, aby se duch ve vás uvolnil, stále víc se rozvíjel a získával spojení s duchovní úrovní ve světlém paprsku Boží milosti.
Stává se, že všechno, co slyšíte, co je vám zvěstováno, vtlačujete do forem pozemsky vám dobře známým. Tím dáváte v sobě vyvstat představám, které ani přibližně neodpovídají skutečnosti. Neboť zvíře stojí nad vámi a drží vás dole! Osvoboďte se od něho a povzneste se nad něj! Jinak nebudete moci nikdy pochopit něco z hodnot, které jsou vám ze Světla poskytovány.
Musíte opět v sobě rozvinout svá křídla, jež vám zakrněla, nechcete-li se zřítit! Neboť váš duch je nyní silou Světla násilím osvobozován ode všech překážek! Překážky jsou rozbíjeny. Potom běda tomu duchu, který se nemůže udržet v záchvěvech.
Spojení s bytostnými pomocníky nesmí být nikdy opomíjeno! Jinak způsobujete velkou trhlinu, která je pro vás škodlivá. Nemáte velké, silné bytostné považovat za bohy, neboť oni nejsou bohy, nýbrž věrnými služebníky Všemohoucího. A svou službou jsou velicí!
Na malé bytostné se nemáte dívat domýšlivě jakoby shůry. Nejsou vašimi služebníky, nýbrž stejně jako velcí slouží jen Bohu samému, slouží Stvořiteli. Od nich se můžete velmi mnohému naučit, zejména z jejich věrné služby, kterou Tvůrci vděčně prokazují. Naučte se proto vážit si všech bytostných pomocníků, oni mohou být pro vás těmi nejlepšími a nejvěrnějšími přáteli!
Spravujte věrně všechno vědění. Tím, že vám všechno zvěstuji, stáváte se strážci všech klíčů!
🌀Půjdete-li správně a budete-li v tomto stvoření užitečným článkem, stanete se jako vědoucí schopnými požívat všech milostí ve stvoření, na věky, a to za předpokladu, že druhým nic nezávidíte. Neboť pro všechny je zde prostor a možnost bytí, jestliže jsou poslušni zákona pohybu a
s ostatními se harmonicky spoluzachvívají! Věrně opatrujte klíče, které dávám svými slovy, a správně je vždy předávejte těm, kteří přijdou po vás!🌀
Prastvoření v chrámě svatého Grálu: první kruh kolem Parzivala, směrem ke stvoření, se skládá ze čtyř prastvořených, kteří jako první se mohli zformovat z Parzivalova vyzařování a stát se ihned vědomými. Kolem Parzivala je více kruhů prastvořených. Ti čtyři v prvním kruhu jsou nejsilnější ze všech prastvořených. Snesou větší tlak Světla než ostatní, aniž by ztráceli vědomí. Jsou to:
Od-shi-mat-no-ke, služebník a světlý ochránce dokonalé Trojice.
Leilak, ztělesnění mužné odvahy a mužné síly.
Lev, jako rytíř Grálu je ztělesnění nejušlechtilejšího hrdinství.
Merkur, prastvořený vůdce mocností všech živlů.
🌀Co dnes říkám, je také jenom pro ty, kteří již mé Poselství v sebe přijali a kteří se snaží učinit je v sobě skutečně živým. Je to pro zralejší pozemské lidi.🌀
V božské sféře, na stupních Božího trůnu, stojí jako stráž zvířata, okřídlená mocná zvířata. Zvířata na stupních Božího trůnu jsou zcela jiného druhu, jsou to vědoucí zvířata! Jejich věrnost a oddanost je naprosto neporušitelná! Je to nadšená služba, služba v bezprostředním činu. Tato zvířata stojí mnohem výše než vyvinutý lidský duch. Jde o zvláštní formou učiněný druh záření, jenž je nazýván zvířetem.
Na stupních Božího trůnu jsou čtyři okřídlená vědoucí zvířata, která trůn střeží: Orel, Lev, Býk a Skopec. Vznikla z bezprostředního Božího vyzařování a mohou v něm vědomě žít.
🌀Přijměte s děkováním Bohu to, co vám smím poskytnout, a snažte se všemu porozumět. Čím horlivěji a vážněji se namáháte skutečně pochopit pravdu mého Slova, tím více vám mohu zvěstovat. Ve vašem úsilí je pro vás klíč k bráně mého vědění! Snažte se proto, abych vám mohl dávat plnýma rukama.🌀

Abd-ru-shin: Praduchovní úrovně IV

Mám-li k vám mluvit o říši prastvořených, musím znovu začít Parzivalem, z něhož prastvoření vzniklo.
K bezbytostnému světlému jádru trojjediného Božství připojuje se úroveň bezprostředního vyzařování Boží síly. Je to sféra okolí, které od věčnosti do věčnosti žije v nezadržitelném vyzařování Boží síly.
Stvoření muselo vzniknout z tvůrčí vůle Boha Otce! Tvůrčí vůle Boha Otce jest Imanuel, on je tvořivou osobností a přece zcela jest a zůstává
v Otci. Stejně jako tvůrčí vůle Imanuel jest osobností, tak i láska ve svém působení se stala možností v Ježíši. Oba jsou jedno s Otcem, Otec jest
v nich.
Ježíš jest Boží láska, Imanuel Boží vůle! V jeho jménu se proto stvoření zachvívá.
Dílo stvoření muselo připadnout tvůrčí vůli, tedy Imanuelovi, jež jest tvůrčí vůle v Bohu!
A protože stvoření mohlo vzniknout jenom mimo bezprostřední, již od věčnosti trvající a nepřerušitelné záření Prasvětla, bylo nutné za hranici přímého záření postavit ven malou část tvůrčí Boží vůle. A tato malá část, která z tvůrčí Boží vůle byla vyslána zpět, aby se z jejího záření mohlo stvoření zformovat a udržovat, je Parzival! Prakrálovna Elizabeth jeho bezbytostnému jádru
z Imanuele dala formu, tedy schránu, která se mu stala kotvou, umožňující setrvávání mimo božskou sféru!
🌀V Abd-ru-shinovi byl kdysi Parzival na zemi. Tato vysvětlení mohou být určena jenom pro ty lidi, kteří již dokázali přivést Poselství v sobě
k plnému prožívání! Jenom ti mě mohou sledovat, jestliže se vší silou namáhají.🌀
Nesmíte výraz „Syn“ chápat lidsky. „Syn“ znamená v božském část Otce působícího samostatně.
Syn a Otec jsou dokonalou jednotou a nikdy se nerozdělí!
Bylo by lépe říci: Vše jest jenom Bůh Otec, On působí trojmo jako Jediný!
Bůh Otec a Syn Boží jsou jedním a mohou se jenom v působení projevovat jako dva. Oba Synové Boží, Imanuel i Ježíš, jsou jedno v Otci a jenom v působení dva, ve způsobu své činnosti.
Znovu jsem se pokusil vysvětlit vám původ Parzivala, jenž prostřednictvím Imanuele jest v Bohu a tím Bůh v něm.
Světlý hrad musel vzniknout z jeho vyzařování, které jej v praduchovnu k ochraně obklopuje. Hrad, který je třeba chápat jako přístavbu toho hradu, v němž mají Nejstarší, Věční v Božském svůj domov a místo svého působení.
Do svých vysvětlení nezahrnuji hrad v Božském, protože s ním nemá lidstvo nic společného, ale vždy mluvím jen o hradu v praduchovnu, který je vrcholem a výchozím bodem celého stvoření.
Hrad v praduchovnu může být považován za přístavbu hradu
v Božském. Na nejvyšším místě je zakončen zlatou mříží a oponou, která je hranicí a pro prastvořené nepřekročitelná. Na této hranici si představujte Parzivala jako prvního a nejvyššího v celém stvoření.
Parzival stojí tam tedy jako první. On vystoupil z božské sféry! Z jeho vyzařování vyvstali nejdříve nejvyšší prastvoření a stali se vědomými. Jejich láska a věrnost ke Světlu, k Parzivalovi, se ve chtění zformovala
v nádherný sál, v chrám, v hrad.
Parzival sám jest pro vás jen vlnícím se Světlem, jeho bezbytostné jádro z Imanuele zastiňuje všechno ostatní, pokud ve světlém hradě lze vůbec mluvit o stínu.
Zářící hlava nejdokonalejšího tvaru, zahalená věčným pohybem živého Světla, které každého stvořeného, jenž na toto Světlo pohlédne, sráží dolů a způsobuje, že ztrácí vědomí. Tělo je obklopeno zářící schránou, která vypadá jako pružný šupinový pancíř. Nad hlavou jsou rozprostřena ochranná křídla Holubice. Tak si jej můžeme představit, mocného, vládnoucího, nepřemožitelného, ztělesněnou Boží sílu, zformované záření Boží.
🌀Jméno Parzival má tento smysl: Od Boha k člověku! Je tedy mostem od Boha k člověku.🌀 Pro své očistné dílo zformovalo se Parzivalovo chtění jako jeho část k putování všemi světovými částmi, aby v nich sbíral zkušenosti, a tak poznal všechny slabosti a rány lidských duchů.
Parzival zůstal stále v hradě a současně jeho živé chtění jako jeho zformovaná část putovalo, učíc se, světovými částmi.
Když Parzival při svém putování dolů dosáhl hranice, kde začínala hmotnost, přišel tam, kde se poprvé projevily účinky temných proudů, které již byly zasáhly i Amforta.
Na této hranici je hrad, v němž byl Amfortas královským knězem. Je to nejnižší obraz skutečného hradu Grálu. Zemi je však proto také nejbližší. V tomto hradě jsou skutečně jako strážci nádoby a jako rytíři ti nejčistší z vyvinutých lidských duchů.
Přicházejíce ze Světla, stál nyní tváří v tvář zlu jemu zcela neznámému
v čisté prostotě a mohl toto zlo poznat jenom v utrpení, jež mu zlo způsobilo. Musel se tak namáhavě učit, čeho jsou v tomto směru lidští duchové schopni.
Dostalo se mu tedy o tom důkladného poznání, avšak pochopit něco takového nemohl nikdy, neboť zlo je mu svým druhem zcela cizí.
Tato cesta, plná námahy a utrpení, je to, o čem se pozemskému lidstvu dostalo zpráv, protože proběhla ve hmotnosti, i když na její nejvyšší hranici. Proto mohly vzniknout také omyly, vždyť lidský duch na zemi si nikdy nedovede představit takové děje, uskutečňující se vysoko nad jeho druhem.

Abd-ru-shin: Praduchovní úrovně III

Dnešní vědění není ve skutečnosti nic jiného než zbásněná pověst, která se zachovala jako zlomek dřívějšího vědění. Před dávnými časy přicházely z duchovních úrovní dolů do hrubohmotnosti této země vždycky jenom malé zlomky. Básníci dnes známých pověstí o Grálu nejsou prvními, kdo se tím zabývali a vytušili několik záblesků ze Světla. Daleko dříve byla doba, kdy se z duchovních úrovní až dolů k zemi dostaly první zprávy o hradu Světla, o jeho obyvatelích a o svatém Grálu.
V úctyplném údivu a v dětské důvěře přijali to tehdy obyvatelé země, kteří ještě nerušeně spolupracovali s bytostnými a rádi se s nimi radili. Aniž to sami věděli, pomáhali lidé zářením své duchovní jiskry také bytostným, a tak se stvoření rozvíjelo v hrubohmosti s duchovními jiskrami stále více. Duchovní jiskry slibovaly nádherný rozkvět.
Tehdy bylo vytvořeno spojení se světlým hradem. Neboť paprsky mohly bez překážek proudit až dolů k zemi, a v těchto paprscích mohli pozemští lidé vytušit Parzivala.
Potom však nastala vinou lidí nadvláda rozumu a současně s tím bylo přerušeno spojení s hradem Světla. To mělo samočinně za následek nevědomost o něm, nemožnost duchovně jej vytušit prostřednictvím cítění. Nakonec zaschla i schopnost bytostného přijímání a všechna samozřejmá prožití ve vědění o bytostných pomocnících zapadla do říše bájí.
Kdyby byli lidé zůstali takovými, jakými byli v době, o níž se zmiňuji, kdy přišla k zemi první zvěst o světlém hradu a o Parzivalovi, byli by dnes ve stálém vzestupu skutečně pány veškeré hrubohmotnosti.
Velké katastrofy byly vždy nutností při vývoji, nikoliv však zánik mnohých národů, který s tím býval spojen.
Kdyby se lidé tak lehkomyslně nevzdali spojení se světlými výšinami, byli by vždy před každou nouzí včas varováni a odvedeni z ohrožených částí země, aby unikli zkáze! Tak se to dělo tehdy, když se lidé nechali ochotně vést pomocníky, které jim Stvořitel určil ze světa bytostného a duchovního. Domýšlivou rozumovou snahou být chytrými se však později lidé sami vždy olupovali o tyto neocenitelné pomoci. Tím si často vynutili bolestný zánik. I nyní nechtějí slyšet poslední volání ze Světla a domnívají se, že všechno vědí lépe.
Zpětné působení nesprávného jednání přináší podle zákonů stvoření vždy jen bědy, zoufalství a zánik. Nikdo se nemůže proti tomu skutečně bránit. Všechno, co je ve stvoření, zůstává stále jenom tvorem závislým na vůli Boží!
Každé dění můžete prostřednictvím Poselství jasně poznat a vysvětlit.
O co ve stvoření jde. Víte o nezměnitelných účincích zákonů ve stvoření a znáte jejich prostotu a velikost. Stále více budete prožívat, že jsem vám Poselstvím dal klíč ke správnému výkladu každého děje a tím i celého stvoření!
Prozkoumejte je postupně s pílí a neúnavnou bdělostí, potom budete mít cestu k věčnému životu, po níž stačí jenom jít.
Lidem se tedy před dávnými lety dostalo první a správné zprávy o Parzivalovi. Vědění o tom se šířilo mezi lidmi od úst k ústům, od rodičů k dětem. Lidé usilující o ušlechtilost se potom ujímali vždy zlomků těchto pověstí a snažili se zde na zemi hrubohmotně z nich něco vytvořit.
Parzival! Není možné ho oddělovat od Imanuele, neboť jest v něm a působí z Parzivala. Parzival je schránou Imanuelovou, kterou zformovala prakrálovna Elizabeth. Prostřednictvím této schrány Imanuel působí stoje na vrcholku stvoření. Stvoření povstalo z něj, bez něj by nebylo, neboť Imanuel v Parzivalu je původcem a výchozím bodem stvoření vůbec. 🌀On je tvůrčí vůle Boží a Bůh jest s ním a v něm.🌀
Cokoliv chce lidstvo pochopit rozumem, to strhuje dolů do oblasti pozemského chápání. Tím je všechno vtěsnáváno do úzkých hranic hrubé hmotnosti. Zcela samozřejmě nemůže se pak to, co bylo takto sníženo, podobat skutečnosti, která se nachází v takových výšinách, jaké lidský duch není schopen chápat, tím méně je může chápat k zemi připoutaný rozum!
🌀1. Parzivala je nutno chápat jako Syna Světla, který přichází shůry do stvoření. On je začátek i konec ve stvoření, je alfou i omegou pro všechno tkaní mimo Božství a tím je králem svatého Grálu, králem stvoření.🌀
🌀2. Parzivalovo veliké dílo očisty, které ho osobně vede skrze světy, předpokládá jeho bezpodmínečné seznámení se s veškerým zlem vlastním prožitím. Toto dílo muselo končit spoutáním Lucifera k ochraně stvoření a všech tvorů, kteří zbudou po očistě.🌀
Pád a velké selhání vyvinutých, tedy lidských duchů ve hmotnosti, má za následek nutnost, že jejich falešná svévole musí být rozbita a že musí být bezprostředně dosazena Boží vůle založením tisícileté říše. Potom se veškeré lidské chtění dobrovolně podřídí Boží vůli, a tak bude dokonale zajištěn nerušený další vývoj stvoření v záchvěvech krouživých pohybů prozářených Světlem.
Již po tisíciletí nemůže k zemi proniknout nic nezkaleného a čistého. Není v tom obsaženo vykupitelské dílo Syna Božího, Ježíše, o něž se pokusil mezi pozemskými lidmi. To bylo zcela samostatné dílo lásky.

Abnd-ru-shin: Praduchovní úrovně II

Budete zasvěceni do vyšších poznání, kterých se dosud lidem nemohlo dostat, neboť by tomu nebyli rozuměli. Byli by bývali k tomu duchovně ještě příliš nehotoví, aby to mohli přijmout. A sám za sebe nemohl člověk nikdy dospět k těmto poznáním.
🩷Toto vědění je dáváno jako milost ze Světla!🩷 Často jsem již dříve mluvil o prastvořených, kteří působí v prastvoření, v praduchovní říši. Místo praduchovní mohl bych použít výrazu vysoce duchovní a plně duchovní. Je to z duchovního to nejsilnější, které je pod nejvyšším tlakem Světla.
Sebeuvědoměním vznikla také forma, aniž by musela nejdříve projít pomalým vývojem.
Potom když se to nejsilnější z duchovního odloučilo, ihned se zformovalo a zůstalo v nejtěsnější blízkosti božské úrovně, pevně jsouc udržováno její silnou přitažlivostí v tlaku Světla, ostatní bylo tímto tlakem hnáno dále.
Ještě dále zatlačený, bez formy zůstávající, duchovní druh mohl se ve větší vzdálenosti od Světla ještě více ochladit a tím vznikl opět nový svět.
Druhá úroveň stejně jako první, nejvyšší, mají samy ještě mnoho odstupnění, která se utvořila podle toho, jak rychlá byla možnost jejich uvědomění. Každá úroveň určité stejnorodosti má proto uvnitř svých hranic přece ještě četné kruhy. Tvoří nádherné, nepřerušované spojení pro proudění síly Světla.
Vyvinutí lidští duchové, k nimž patří pozemští lidé, nemají svůj původ ani v první a druhé duchovní úrovni. Pocházejí z poslední sraženiny duchovního, která nemá v sobě tolik síly, aby se mohla jako vědomá zformovat v druhé úrovni ducha.
Nemohla se tam udržet, protože nemohla odolávat ani na tomto již vzdáleném místě tlaku Světla. Ani zde nebylo poslední sraženině
z duchovna jako nejslabší části možno, aby sama dospěla k vědomí, aniž by se jí k tomu dostalo podnětu zvenčí. Z tohoto důvodu tu zůstaly jen zárodky lidských duchů, sice schopné vývoje a následkem svého duchovního druhu i naplněné úsilím k němu, avšak ne dosti silné, aby se samy ze sebe probudily.
Teprve tam je původ ducha pozemského člověka ve velikém stvoření. Tam vznikl a tam je také ráj lidských duchů, vyvíjejících se až
k dokonalosti. Pozorováno shora dolů leží tato úroveň v nesmírné hloubce, díváte-li ze země vzhůru, je to v nevýslovné výšce. Neboť do velikých dálek rozkládají se úrovně hmotností, které jsou vývojovými prostory a poli působnosti lidských duchů.
Vývojové zárodky nejsou schopny samy se probudit ani na tomto krajním, od Světla nejvzdálenějším místě, jsou nuceny následovat vnitřního popudu k vývoji a táhnout ještě dále. Putováním vzdálenými jemnými i hrubými hmotnostmi vyvíjejí se zvolna k uvědomění. To je přibližný obraz vývoje vašeho lidského ducha.
🌀Nedůstojným způsobem se pozemské lidstvo po tisíciletí snaží v sobě omezit a potlačit ducha, to nejcennější, co má, co je vlastně teprve činí lidmi, a toto potlačování přináší zkázu. Pozemský člověk se dokonce stydí připustit duchovní prožívání. Lidé v hlouposti považují tuto dobrovolně vynucenou omezenost za chytrost, dokonce za učenost!🌀
Z těchto úrovní přicházely k vám dolů sice již často zprávy, vy jste z nich však přijali jen žalostné zlomky a přetvořili je podle svého lidského způsobu, takže tyto zprostředkované zprávy lze nalézt v legendách a básních jen jako pokřivené trosky. Jejich podání je zmatené a odporují zákonitostem ve stvoření.
Kdo se jen trochu snaží, musí velmi brzy svým cítěním jasně poznat
v takových básních pravdu.
Pohleďme na pověst o Parzivalu!
Jest skutečně hrad, kde kdysi prodléval Amfortas a byl tak považován
v určité době za nejvyššího strážce. V tomto hradě je nádoba, nazývaná „Grál“, která je věrně střežena rytíři. Tam také kdysi Amfortas padl a byl zaslíben velký pomocník.
Hrad, o němž mluví tato zvěst, je i dnes nejvyšším bodem v úrovni,
v níž mají stvoření své pole působení na vyvinuté. V nejčistším chtění a v uctívání Boha mají stvoření jenom napodobeninu hradu Světla. Ten vyzařuje dolů z nejvyššího místa v prastvoření a jest skutečným hradem svatého grálu a současně i výchozí branou z božské sféry záření.
V hlouběji ležící napodobenině působil kdysi Amfortas a klesl, když podlehl zlému vlivu Lucifera. Amfortovou chybou bylo, že po krátkou dobu se dal vést tímto vlivem a chtěl se také jednou oddávat pohodlnému užívání pyšného rytířského života.
Každý, kdo chce zůstat na stejné výši, je prazákonem stvoření samočinně nucen tento pohyb udržovat. Amfortas se na krátkou dobu zastavil a tak vytvořil překážející trhlinu pro proudění síly Světla. Tak byl pád nevyhnutelný a strhl ho dolů. Na úpěnlivé prosby věrného rytířstva došla zvěst o příchodu Čistého, jenž může zastavit zkázu.
A Parzival splnil toto zaslíbení při svém putování všemi částmi stvoření, tak jako plní všechna zaslíbení, která byla dána tvorům celého stvoření.
Jsou to jenom části zvěsti z nejnižší napodobeniny hradu Světla, které se mohly dostat až k otevřeným duchům těchto pozemských básníků a být jimi přijaty při jejich práci, nebylo to však ze světlého hradu Grálu samého. Neboť tam nebylo možné zvěstovat Parzivala, protože
🌀Parzival byl a jest prvním v celém stvoření, s ním mohlo celé stvoření teprve vzniknout🌀. On je část Ducha Božího, Imanuele, je zakotven do praduchovna, aby praduchovno vytvářel.
Z jeho světelného záření vznikli nejprve prastvoření, s nimiž i hrad a všechno, co je zformovalo. Nikomu nemohl být tedy dříve zvěstován jeho příchod, neboť on sám byl prvním a všechno ostatní mohlo vzniknout teprve po něm. Mimo něho nebyl nikdy nikdo králem svatého Grálu!
Z tohoto důvodu musí také zcela samozřejmě být onen hrad, o němž mluví básníci, níže než vlastní hrad Grálu. Neboť Parzival teprve později ještě rychle prošel svět, aby jej osvobodil od zlého vlivu Lucifera a Lucifera samého spoutal po dobu tisíciletého Božího království ve hmotnosti.
Tak přišel na své pouti všemi částmi stvoření také k onomu hradu, který je v básni nesprávně vylíčen. Parzival tam vstoupil jako král svatého Grálu, jímž od počátku jest a věčně zůstane, protože sám pochází ze Světla. Také v onom hradě nezůstal, nýbrž ustanovil za Amforta nového nejvyššího strážce pro nádobu, kterou chovají jako obraz svatého Grálu.
Ve svatém hradě Světla, chránícím skutečný Grál, je selhání některého
z jeho strážců naprosto nemožné, neboť Parzival tam zůstává přítomen.
V něm je zakotvena bezbytostná část Světla samého, která z Imanuele byla prakrálovnou Elizabeth doprovázena dolů při Božích slovech: Budiž světlo!

Abd-ru-shin: Praduchovní úrovně I

Hrad Grálu je něco samostatného, co stojí nad prastvořením. Stojí, nevznáší se, ale je pevně zakotven. I ta část hradu, která se nachází mimo božskou sféru a z níž vychází prastvoření, je pevně spjata
s hradem Grálu v božské sféře jako přístavba a tím je pevně zakotvena
v božském. Až potud je shůry v činnosti příliv a zpětné proudění božských vln Světla. Teprve v hradě Grálu nastává změna a od hradu směrem dolů začíná kroužení, které vytváří všechna stvoření a udržuje je v pohybu.
Dnes chceme mluvit o kruhu bytostného, který tvoří ukončení všeho pohyblivého.
Máme samostatně pohyblivé části, k nimž patří prastvoření a stvoření, pak následuje pozdější stvoření, které se nemůže samostatně pohybovat, ale musí být poháněno.
Samostatně se pohybující části jsou hnány vlastním teplem, zatímco pozdější stvoření musí být do pohybu uváděno a je poháněno působením cizího tepla.
Pod duchovními zárodky je zakončení všeho pohyblivého. Pak následují různé hmotnosti, které mohou sloužit jen k vytváření schrán a nemají ani vlastní teplo ani pohyb. Musí být nejdříve prohřáty, než mohou teplo předávat dále.
Kruh bytostného není jen zakončením těch částí stvoření, které se pohybují a mají vlastní teplo, ale protože má v sobě sám teplo a pohyb, proniká ještě dál do hmotnosti. Hmotnost se tím také zahřívá a je hnána z klidu do krouživého pohybu, ten ji zahřívá a rozžhavuje stále více.
V takto vynuceném pohybu se hmotnost formuje a sama velice snadno propouští tepelná vyzařování povzbuzujícího ji bytostného. Tím šíří stále nové teplo a současně i pohyb nutný k formování.
Kruh bytostného slouží jako most pro všechny hmotné vrstvy postrádající teplo a pohyb. V tomto kruhu bytostného se seskupují zvláštní druhy všech bytostných zárodků, vytvářejí se skupiny, které lze nazývat centrálami nebo shromaždišti. Tak jsou od sebe odděleny skupiny, které spolupůsobí k vytváření a udržování ohně, vody, vzduchu a země, dále pak hornin, rostlin a zvířat.
Celé toto dění je pečlivě vedeno bytostnými pomocníky. Ti působí jako řetěz v přímém proudění světelných vln, které přichází shůry z hradu Grálu. A pomáhají je opět vést vzhůru.
Můžete si základní vědění o tom všem sestavit z mého Poselství.
🌀Řaďte správně k sobě jednotlivé části obrázků stvoření, až z toho vznikne zcela určitý obraz.🌀 Tak máte použít vědění z Poselství. Vždyť Poselství obsahuje základní kameny k veškerému vědění, poskytuje vysvětlení každého dění v celém stvoření. Nakonec dostanete velký ucelený obraz, který vám dá obrazným způsobem přesnou odpověď o tkaní ve stvoření.
Tak jsem vám dal své Poselství, které obsahuje všechno, které vás však nutí, abyste přitom sami spolupůsobili! 🌀Poselství nelze líně přijímat jako něco, co je připraveno hotové, nýbrž vy musíte si sami sestavováním vyhledávat úplný obraz na každou ze svých otázek a sami se při tom namáhat!🌀
🌀To je vlastnost živého Slova, které vás zušlechťuje a vychovává a nutí k pohyblivosti vašeho ducha!🌀
Chcete-li nějaký obraz sestavit mylně nebo povrchně, pak rychle uváznete a shledáte, že se v tom nejeví harmonie.
Duch pozemského člověka nese v sobě všechno již jako duchovní zárodek a je mu jen třeba se ještě vyvíjet k vědomí.
Duše zvířete se vyvíjí, teprve se sestavuje, vytváří se, a teprve pak vývojem ještě víc sílí. Jenom jedno, jen to nejsilnější, co jest, může duši zvířete zachovat její formu: láska! Vyvstane-li ve zvířeti láska k člověku, je tím povznášeno a tímto dobrovolným vztahem k duchu dostává se mu přílivu sil.
Všechny s určitým místem spojené formy na zemi nemají vlastní duši, nýbrž slouží jen za příbytky bytostí, které tyto útvary chrání a ošetřují. Patří k nim rostliny a nerosty. Jen tvorové nezávislí na určitém místě, jako jsou zvířata, která se mohou volně pohybovat z místa na místo, mají v sobě vlastní pohyblivé jádro, které je vede. U zvířat je tímto jádrem bytostná duše, u lidí je to duch! Rostliny a horniny slouží jen jako obydlí pro cizí, samostatné bytosti.

Abd-ru-shin: Kruh bytostného