Žij tady a teď

Hola hola, Lilien volá 💫

Máme srpen, pomalu se děti chystají do škol, školek a dalších zařízení. S tím nastupující nervy rodičů kde co sehnat, co chybí, potřebují a tak dále.. Jednoho by z toho kleplo. Ale to jsme odbočily😅

Jak čas dovolí, budu dávat týdenní karty pro všechny nebo měsíční dle znamení zvěrokruhu, případně dle elementů. Dále budu dávat vše co vyrobím sem s tím že píšu zda je volné nebo zamluvené🫂

Mír s vámi a přežijte ta vedra🫶🏼

Jo... Takhle unaveně aktuálně vypadám🫩

Když už sem si myslela, že sem v pohodě jak fyzicky tak i psychicky, přijde kámoš ala humor. Včera sem koupila brýle bez jedné nožičky, dnes sem koupila prckovi vodní hračku co nefunguje, jako vážně? 😂😒

Normálně se zblaznim, jestli to půjde takhle dál. A to nic neříkám o čekajících vedrech, to vidím že budeme furt ve vodě 🫡😀

Bolí to, každého jinak. Někdo pláče veřejně všude a druhý se snaží v tichosti, poklidu truchlit. Já zažívám momentálně obojí.. 😭

Ztratily jsme milovanou osobu, kterou nikdo nenahradí, ať to byl člověk jakykoliv..🕊️

Někdy to na mě přijde v MHD, někdy doma, ve vlaku, při oblékání, prostě jako když zapnete tlačítko EMOCE a CITY😬

Třeba i teď, když vzpomínám na dětství, vybavím si krásné ale i ty horší okamžiky kdy sem zlobila. Ale to k tomu patří. Tudíž prosím, buďte s těmi co milujete opravdu co nejvíc v kontaktu, i když jste se pohádali, ublížili si, protože vám ho nic a nikdo nevrátí 🫶🏼

Omluvte prosím tedy, že stránka teď bude plynout pomaleji z tohoto důvodu, protože je to náročnější období

Zdar a sílu ♥️

Lilien

Ticho, které tě svlékne donaha🫵🏼

Běžíme. Každý den. V hlavě nám jede nekonečný seznam úkolů, myšlenky na to, co bylo včera, a stres z toho, co musíme stihnout zítra. Navlíkneme na sebe masky – tu spolehlivou, tu pracovitou, nebo tu, která prostě jen drží hubu a krok, aby splynula s davem.
A pak se mi stala věc, která mě totálně probrala. Čas se prostě seknul⌛

Přímo přede mnou seděl on. Krkavec. Nebyl to žádnej malej, uřvanej městskej havran, co somruje o kousky chleba. Tohle byl král. Obrovskej, mohutnej kus temnoty s masivním, ostrým zobákem a peřím tak černým, že v něm mizelo světlo. Neviděla jsem ho snad sto let.
Nebylo tam žádný malebný ptačí švitoření. Bylo tam ticho. Absolutní, surové, těžké ticho, které mě okamžitě přišpendlilo k zemi🫥

Podíval se na mě. A ten pohled mě projel jako rentgen. Zvířata totiž nehrají hry. Krkavec nemá masku, neschovává se za přetvářku, nezajímá ho, co mám napsané v životopise, ani jak moc se snažím být pro ostatní dokonalá. Viděl mě přesně takovou, jaká jsem v tuhle vteřinu byla. Surovou. Obyčejnou. Živou🤸🏼‍♀️

V první chvíli mě popadl ten náš klasickej novodobej reflex: Sáhnout do kapsy. Vytáhnout mobil. Vyfotit to. Hodit to na sítě, ulovit lajky, dokázat světu, že se mi stalo něco „víc“.
Jenže ruka se mi zastavila. V tom tichu mi došlo, jak strašně levný by to bylo. Že tím ten moment zabiju. Že se snažím vlastnit něco, co vlastnit nejde👀

A tak jsem ten telefon nechala být. Jen jsem tam stála, dýchala a koukala mu do očí. Vyměnili jsme si čistou přítomnost. On sledoval mě, já jeho. Žádná minulost, žádná budoucnost. Jen tenhle jeden dokonale hlubokej moment na téhle planetě. Tady a teď.
Pak jsem prostě šla dál. Bez fotky v mobilu, ale s něčím mnohem větším v hrudníku♥️

Chci vám tím říct jednu věc. Ten pták mi nepřišel zazpívat písničku pro radost. Přišel mi připomenout, že naše síla není v tom, jak moc se dokážeme přizpůsobit světu a co všechno dokážeme předstírat. Naše síla je v tom, jak pevně dokážeme stát ve své vlastní kůži. Bez masek. Surově a opravdově🫶🏼

Žij tady a teď... Tak uvidíme🌲🤢

Včera jsem si tenhle nový název nadšeně vysnila. A vesmír mi hned dneska ukázal, jak vypadá to „tady a teď“ v té nejvíc syrové, mateřské realitě. Bez filtrů, bez masek, s plnou parádou🧖🏼‍♀️

Plán: Krásný rodinný výlet na vláčky.
Realita: Mně celý den zle, malá chytila průjem (který drží doteď a já nechápu, kde se to v tom tělíčku bere) a korunovalo to tím, že jsem před půl hodinou skončila s hlavou v záchodové míse🚽🪠

Jako slabší povaha jsem prostě jen padla do postele a měla toho plný brýle. A v téhle poloze horizontálního ztroskotance mi to došlo. Pořád se za něčím honíme. Plánujeme výlety, zážitky, dokonalé dny, chceme toho tolik stihnout... a zapomínáme na to úplně nejzákladnější.
Odpočívat. Dokud můžete. Dokud je čas.
Nekoukejte na neumyté nádobí, vykašlete se na stoprocentní program pro děti a prostě si lehněte, když to tělo jen trochu dovolí🫶🏼

Nečekejte, až vás (nebo vaše děti) zastaví až žaludeční neuróza nebo viróza. Tělo si o tu stopku řekne samo, a věřte mi, záchodová mísa není to místo, kde chcete trávit přítomnost😬

Dneska nežiju žádné Insta-pohádky. Dneska žiju čisté, ublité, unavené, ale naprosto reálné TADY A TEĎ🫵🏼