Legendy s Vendy

Zanzibar 2026
A tak bylo na čase se rozloučit. Užili jsme si poslední den u bazénu a na pláži. Nakoupili pár upomínkových předmětů. Zašli znovu na masáž a já využila volného dne na pořádnou dávku čtení, při kterém jsem se snažila nachytat poslední dávku vitamínu D, který by po návratu mohl ještě chvíli chybět.
Celé dobrodružství jsme zakončili zanzibarským večerem, což bylo poslední přesvědčení, že je potřeba se jet domů pořádně najíst.
Mohla bych se také rozepsat o tom, jak jsme se termínově trefili a zrovna jsme vychytali uzavření letového prostoru nad Dubají, ale naštěstí nás osud zavál na jih a ne třeba na Srílanku, což byla také jedna z možností. Každopádně jsme bez problémů dorazili domů a snad budeme moct zase brzy vyrazit do nějaké zajímavé země.

A co mi tento výlet dal?
No určitě další dávku lásky k téhle naší malé bezpečné zemi, kde si můžu nabít telefon kdykoli se mi zlíbí, nebo si dát třeba sprchu a dojít si na záchod beze strachu, že nespláchnu. Navíc mi gekoni neběhají po zdech a opice mi neklepou na okna.
A samozřejmě spoustu vděku, že se můžu podívat i jak se žije jinde, což jsem si zamilovala už před lety.
Tak zas někdy!!!

Zanzibar 2026
Dál nás čekala želví nemocnice, která všechny absolutně okouzlila! Želvy jsou v jeskyni, kde je turisti mohou krmit řasami, koupat se a fotit se s nimi, takže atrakce jako blázen, ale bacha! Zelený plavky rozhodně nebrat a Vendy by mohla vyprávět, jak je důležité si hlídat šňůrky! Naštěstí jdou želvy celkem jednoduše přesměrovat, pokud si Vás nějaká vybere za cíl.
Už jsme toho měli celkem dost, ale přesto jsme jeli ještě na jedno místo. Pláž Mtende, která z fotek působí jako absolutní ráj na zemi. No realita byla krapítek odlišná no, ale asi by to nějak šlo zvládnout, kdybychom všichni neměli hlad jako blázen a nepražilo na nás.
Prošli jsme si tedy pláž a vyrazili zpět k autu. S Linem jsme se domluvili, že by bylo fajn sehnat ještě nějaké ovoce a vyjeli jsme zpět k hotelu.
Cestou jsme viděli brutální baobab, který už tam stojí asi věky a nakonec jsme udělali zastávku vedle silnice. Cpali jsme se melounem a ananasem rozestavění mezi odpadky a k našemu překvapení jsme zahlédli popelářský vůz. Okamžitě padla otázka, kam se odpadky vozí. Odpověď? “Tady do lesa.”
Ajo.. vlastně bych zapomněla.. vždyť tohle je přeci Afrika.

Unavení a hladoví jsme se vrátili po x hodinách na hotel a celý zážitek jsme šli spláchnout kávou a drinkem. A pak bylo potřeba pořádně odpočívat, abychom byli fresh na další velké dobrodrůžo!
Kdybych věděla, co mě bude čekat v noci, nejspíš bych oželela pár stránek v knížce a šla spát hned po západu slunce.

Zanzibar 2026
Byla by celkem nuda, pokud by nás nečekala další dobrodružství, tak jsme si na poslední 3 dny nabouchali samé výlety. Naštěstí jsme ve čtvrtek dostali rozum a v průběhu výletu si domluvili prodlouženou verzi, abychom v sobotu mohli ještě relaxovat před nedělním odletem.
Čtvrtek jsme tedy odstartovali už v 6 a jelo se pro Lina. Klučina, pracovním jménem Lino Juma, kterému je 21 let a umí fakt dobře česky.
A odkud?
Z youtube.
Pokecali jsme o kulturních rozdílech a vyprávěl jak to funguje se zdravotnictvím a se vztahy v jejich zemi. Důležitá informace: “Jedna žena = málo peněz. Tři ženy = hodně peněz.” Takže chci jen připomenou, že je na místě být vděčný, že v ČR vcelku ušetříme.
No a na dotaz, jestli jim nevadí odpadky všude, jsme získali odpověď zcela jednoduchou: “Víš, tohle je Afrika.”
Aha… tak dobře teda.
Prvně nás čekalo šnorchlování u ostrova Mnemba, kde jsme zamávali Gatesovi a prohlídli si krásné korály v naprosto průzračné vodě. Mrzela mě absence pouzdra do vody a to jsem ještě ani nevěděla, jak moc budu litovat.
Po moři jsme se dopravovali typickou místní malou lodičkou a naše byla bezkonkurenčně nejpomalejší.
Z ostrova Mnemba jsme se vydali víc na otevřené moře hledat delfíny a cestou jsme si užívali občerstvení v podobě ovoce a kokosu.
Delfíny jsme našli a já přísahám, že byli na dosah ruky. A ačkoli jsem je nemohla vyfotit, stále ještě je mám před očima. Tak blízko jsem s nimi ve vodě ještě nikdy nebyla. Nádhera!
No a teď zpátky na pevninu.
Další zastávka Národní park Jozani. Palmy, eukalyptus, ještěrky, kočkodani, guerézy a veverky. Prý taky hadi, ale naštěstí pro nás zrovna schovaní. V další části parku jsme viděli především ohromné kraby (pěkně děkuji), ale kdo měl štěstí, mohl vidět třeba i motýly, chameleony a jiné druhy menších živočichů.
Ale ani to ještě nebyl konec výletu.

Zanzibar 2026
Užít si jarní prázdniny a fakt si na chvíli jenom lehnout a nic nedělat?
ANO, prosím!
Kromě dopoledne ve škole a vesnici nás pár dní čekala jen pohoda. Takže bazén, moře, občas nějaký drink, jídlo, spánek a čtení knížek.
Když bylo zataženo, byla opalovačka. Když azuro, tak spalovačka.
Vendy si zvládla parádně přismahnout půlku obličeje (ještěže mají všude Aloe) a já mezi tím prozkoumávala mořská zákoutí. Hvězdice, perutýni, perlorodky, mořský had, desítky rybiček a asi tak statisíce ježků. A určitě bych si vzpomněla ještě na další (po)tvory, ale jednoduše bylo na co koukat!
Vyzkoušeli jsme i AquaGym, což byla celkem parodie na představu o animačním programu a domluva na jógu v 6 ráno taky úplně nevyšla. Já byla ready, lektor ne.
Ale masáže byly moc fajn!
Když se zrovna poštěstilo, zvládli jsme dokonce večer zkouknout survivor než vypadl proud a pokud jsme měli fakt kliku, na snídani byly lívance s nutellou!
No prostě luxusní dovolenka!

Zanzibar 2026
Věděli jste, že Masajové na Zanzibaru mají vypálené kruhové jizvy na tvářích? Po dovršení 7 let jim je vypalují žhavým železem. Hustý…
Každopádně často se na Zanzibar dostanou z Tanzánie a někteří jsou dokonce křesťané, což museli teď v době Ramadánu rozhodně vnímat jako výhodu.

Když jsme všichni rozdýchali prvotní šok a probrali vše nutné s delegátkou, domluvili jsme si návštěvu vesnice a školy, kterou nabízel hotel. To byla zase akce. Týpek, který nás tam měl vzít, přišel suverénně, že jdeme pěšky. Hoďku a půl tam a hoďku a půl zpátky. Výborně. Ve 30 stupních na rovníku… děkuji nechci. Skupinově jsme se shodli a jelo se taxíkem.
Škola byla opravdu velmi odlišná od našich, ale děti vypadaly spokojeně. Zpívali nám, smáli se a starší už si s námi mohli i pokecat v angličtině, kterou mají jako povinný jazyk. Už jen to, že mají povinnou školní docházku, mi dělalo radost. Jeden učitel se mě ptal, zda jsou školy v ČR jiné… no neměla jsem dostatečný komentář. A když začal navrhovat spolupráci, rozhodně jsem nebyla proti, ale dokázala jsem si představit ten oboustranný kulturní šok!
Poté jsme vyrazili do vesnice. Viděli jsme místní slaměné domy a nebo například nemocnici. Děti přiběhly, objímaly nás a sebraly nám lahve na vodu. A kdybych měla víc, dám jim to klidně všechno.
A ten bo**el všude…
Rozdíly oproti naší zemi jsou velmi do očí bijící, ale jak jsme byli Xkrát ujištěni… nikomu není zima, nikdo nemá hlad. Jsou takhle šťastní.
No dobře tedy. Závidím, jak jim stačí málo.
Navštívili jsme ještě pár obchůdků s nádhernými suvenýry a obrazy a jako velké finále jsme se dostali k restauraci The Rock. Jelikož byl odliv, mohli jsme se do ní dokonce zajít mrknout.
A pak už byl čas se vrátit a užívat si moře, bazén a knížky!

Zanzibar 2026
Jak už jsem psala, ta zima a tma mě doháněla k šílenství a tak bylo na čase zase na chvilku vypadnout. No a jelikož nás čekaly jarní prázdniny, vyrazily jsme s mým věrným parťákem prozkoumat kousek Afriky! Aneb double V zase v akci!!!
Nebudu Vás nudit detaily z cesty, ale letěli jsme něco přes 11 hodin a zastávka byla na hoďku v Itálii. Žádná trága.
A teď už Zanzibar! Z každého rohu se ozývá “Jambo”, Karibu” a “Hakuna matata”, takže prej všechno v pohodě.
Po frontách na dotazníky na víza, placení víza a vydání víza… jsme se konečně všichni dostali do autobusu a vyrazili směr Pearl Beach by Sansi. Očekávání byla malá a přesto jsme po příjezdu nemohli uvěřit vlastním očím. Hlavní “budova” nás celkem vyděsila a první oběd upřímně moc nepomohl…
No hele. Asi se odsud nedostanem a musíme pracovat s tím, co máme.
A tak se taky stalo. Na hotel jsme si nakonec všichni zvykli a pokoje jsou vlastně celkem fajn. Elektřina spíš funguje než nefunguje a pokud chcete lahev s vodou, musíte si za ní v rámci all inclusive zaplatit. Ale díky lidem, se kterými jsme se tu skámošili, nabrala dovolená celkem příjemný vibe! A to nemyslím opice, který kradou cukr a ťukaj nám na dveře, ani gekony v závěsech.
Nemůžeme přestat kroutit hlavou nad nepořádkem všude kolem a nad místním gymem, ale máme tady teplo a sluníčko. A taky asi tak miliardu ježků v moři.
Ale i tak se tu máme přes dost nedostatků krásně.

Polsko - Mirsk
Čas běží jako i závod a můj nynější příspěvek tedy není úplně aktuální, ale týden po Lipně mě čekaly pololetní prázdniny. Nemohla jsem to nechat jen tak a domluvila jsem se se spolužačkama ze střední, že si uděláme společný víkend. Jedna z nich nyní žije v Polsku a tak bylo na místě objevit nové a pro mě neprobádané území. Vydali jsme se tedy do městečka Mirsk. Bydleli jsme v krásném a útulném apartmánu v penzionu , který měl výhled přímo na 6 nádherných huskounů. A nejen to! Večer v sauně a venkovní vířivce nás taky moc nadchl!
Vzali jsme s sebou i Kimouše, ale to není zrovna materiál na doplnění smečky. Každopádně byl děsnej pašák a pejsky si prohlížel povětšinou z okna. Zvládly jsme si s holkama zajet i na kopec, kde jsme se řádně vyblbly a za odměnu jsme navštívily místní pizzerii. Bavilo mě jak jsme mohly mluvit česky a servírka polsky a přitom jsme si krásně rozuměly.
Největší zážitek byl asi výlet do Jizerek s pejskama, kde jsme si vyzkoušely zatloukat řetěz do zmrzlé země a připravovat pejsky na tah saní. Fakt bomba! Děsně to obdivuju!!!
No a Kimísek si samozřejmě taky přišel na svý… v podobě parádních procházek po okolí!
Víkend ale utekl jako voda a nás čekala dlouhá cesta domů. Navíc mám týhle tragédie bez sluníčka už celkem po krk, takže je na čase se někde zase pořádně ohřát!

Lipno 2026
Jako každý rok, i letos jsme s Kimem vyrazili na Lipno. Letos jsem sice nestrávila moc času na sjezdovkách, ale poprvé jsem mohla bruslit přímo na zamrzlém Lipně!
Velkou výhodou je, že se této aktivity může účastnit i Kimouš a tak jsme si každý den dopřáli pár společných kilometrů!
Rozhodně tam měl své obdivovatele.
Večery jsem strávila na sjezdovce a p***o dokonce i jedno bombardýno.. Mňam!
Po sjezdovce nutné zahřátí v sauně a pak už jen povídat a uždibovat dobroty.
Ale nebyla bych to já, aby šlo vše hladce, takže při nedělním balení se mi podařilo zabalit si telefon do deky, která byla u mamky v autě… díky bohu za vyzvánění telefonu hodinkami, jinak bych ho asi získávala o něco déle.
No tak zase za rok!

Thajsko 2025
13/13
Tak je to tady! Poslední den..
Zatím mi teda není o moc líp, ale teď už to samozřejmě nějak doklepu.
Ráno jsme začali snídaní na našem malém hotýlku a pak jsme vyrazili do centra. Abychom se prošli, zajeli jsme ještě jednou do Lumphini parku a do naší oblíbené nemocniční jídelny. Hlad sice ještě nebyl, ale strawberry green tea mě uchvátilo a rozhodně jsem nešlápla vedle!
Po lehkém občerstvení bylo na čase splnit dnešní cíl. Nákupy! Po cestě jsme narazili i na malej Disney world a pak už konečně na tržnici.
To byl mazec! Věcí spoustu a lidí snad ještě víc. Oblečení a suvenýry na každým rohu a v těch zástupech lidí se ještě tu a tam procpávaly skútry. To prostě jinde než v Asii neuvidíte.
Na jídlo jsme si zašli do obchoďáku a já zvolila Pho.. třeba mě vývar zachrání.
Na hotel jsme se vrátili až kolem 5 a čekalo nás už jenom balení a loučení s teplíčkem. Stihli jsme teda ještě zahrát zloděje, ale pak už jen véča a nacpat všechno do kufrů.
Se smutkem jsem zabalila sluneční brýle a připravila si oblečení na cestu.
No a teď už sedím v letadle a ačkoli je mi bídně, nechce se mi do zimy, ale těším se dom!
…
No a teď už sedím doma na gauči s Kimoušem a venku je pěkná sněhová nadílka. Po 12 hodinách v letadle a s 6 hodinovým časovým posunem jsem docela rozbitá. Ale šťastně doma!
Tak zase příště 🙋🏼‍♀️
A moc děkuji všem, kdo sledují a čtou ☺️
Vážím si toho!